Nežijeme proto, abychom jedli
„Někdo má rád holky, jiný vdolky“, jistě znáte toto rčení, jež naznačuje „milostný“ vztah jedlíků vůči obsahu jejich talíře, který mnohdy převažuje zájem o druhé pohlaví. Takový jedlík si zpravidla dopřeje pokrm chutný, kdy chuť je na prvním místě, ale s výživovou hodnotou je to mnohem horší. Někteří odborníci na výživu o takových lidech prohlašují, že jsou podvyživení, ačkoli mohou mít kila navíc.
Podvýživou totiž rozumíme nedostatek živin na buněčné úrovni, buňky pak nejsou schopné přirozené funkce a tělo je naopak zanášeno toxickým odpadem, který se mnohdy ukládá do tukové tkáně. V souvislosti s podvýživou buněčnou hovoříme i o výrobcích z bílé mouky. Ta je zbavena vnějších vrstev (zvláště ta pšeničná a ječná) a na pohled působí velmi čistě a mnohem lépe, než mouka celozrnná. Většina cenných minerálů, vitamínů a vlákniny se však nachází v té odstraněné vnější vrstvě a tím do těla dodáváme pouze část živin – proto onen termín „podvýživa“.
Týká se to většiny běžných pekárenských výrobků v obchodech, jako jsou rohlíky, bulky, housky, bagety, bílý chléb atd. Z bílé mouky se však vyrábí i různé cukrovinky – sušenky, oplatky, crackery, slané tyčinky atd.
Vyměňte bílou za celozrnnou
Celé obilné zrno je skutečný poklad, je v něm obsaženo vše, co lidský organismus využije, a obiloviny také tvoří páteř našeho stravovacího režimu. Nahraďme ve vlastním zájmu bílou mouku např. celozrnnou špaldovou moukou https://www.nakliceno.cz/mouky/spaldova-mouka/, špalda je navíc původní odrůda pšenice, kterou bohužel kvůli vyšším výnosům, a tím pádem z ekonomických důvodů, vytlačila pšenice šlechtěná, s menším obsahem živin.
Z celozrnné mouky se také dají péct chutné výrobky, těch se však nepřejíte kvůli obsahu vlákniny. Vláknina je totiž přirozený regulátor sytosti, což také přispívá k udržení normální hmotnosti, a k lepšímu fyzickému zdraví a psychické pohodě.