Do skupiny chrtů patří celkem 13 uznaných plemen. S trochou nadsázky lze říci, že je lze rozdělit na dvě skupiny – evropské a orientální.
Mezi evropské lze zařadit klasické představitele typu Greyhound, Vipet či Italský chrtík, ale také Irského vlkodava, Skotského jeleního psa nebo Barzoje. K orientálním patří například perský Saluki, dále Afghán, Sloughi, Faraonský pes či Azavak.
Ačkoliv všichni mají společné znaky této skupiny plemen, tedy štíhlou, úzkou stavbu těla, dlouhé nohy i ocas, jsou mezi nimi určité rozdíly. Orientálci mají uši převážně sklopené, a přestože mají typickou rychlost, jsou stavěni spíše na delší běhy. Mají také více uzavřenou povahu a mohou působit až odtažitě. Je těžší je pro něco nadchnout, proto nejsou (s výjimkou Arabských států) používáni k dostihovému sportu – běhání po rovné dráze za kusem igelitu je zkrátka nebaví.
Evropská větev naproti tomu má uši z velké většiny nazad složené. Jsou to také povětšinou praví sprinteři, kteří na krátké trati nemají konkurenci, avšak nemají vytrvalost svých pouštních příbuzných. Jsou také podstatně otevřenější a komunikativnější. Proto se hodí nejen pro dostihy, ale i pro jiné psí sporty. Mnoho vipetů se například úspěšně věnuje Agility, Flyballu či Dogfrisbee.
Jejich doménou jsou však dostihy. Kdo nikdy neviděl chrta těsně před během, neuvěří, jak moc se na svůj běh těší. Jsou to sportovci v pravém slova smyslu – jde jim hlavně o to být první. Ne všichni jsou však z dostihů stejně nadšení. Ideální pro tento sport jsou Greyhound a Vipet. Tato dvě plemena byla po generace šlechtěna právě s cílem vytvořit co nejrychlejší zvíře s pravým závodním srdcem.
Podle mého názoru však tímto přístupem připravujeme tato plemena o další cenné vlastnosti. Například Vipet byl, a někde stále je, používán k lovu králíků. Musel tedy mít nejen dostatečnou rychlost k tomu zvíře ulovit, musel umět i alespoň částečně předvídat jeho pohyby, neboť králíci se dokážou otočit doslova na pětníku. Dále bylo nutné, aby dával i pozor na to, kam běží, aby nenarazil do stromu, nezakopl o kořen či nestoupl do díry. V neposlední řadě by měl mít schopnost číst půdu pod tlapkami a přizpůsobit svůj běh terénu – jinak se bude běžet na louce a jinak na rozoraném poli. Musel i zvládnout přechody mezi různými typy terénu, aniž by ztratil na rychlosti. Toto vše se nám v honbě za nejrychlejším psem ztrácí, což je škoda.
A jací jsou chrti jako domácí mazlíčci? Nutno mít na paměti, že jsou to sprinteři, ne vytrvalci. Stačí jim tedy hodina až dvě procházky denně, ovšem s možností se bezpečně vyběhat. Zbytek dne s radostí proleží na gauči. Během špatného počasí je ven nedostanete.
Na závěr chci jen varovat před koupí psa bez průkazu původu. Nejenže nemáte jistotu, zda vám ze štěňátka skutečně vyroste požadovaná rasa, zároveň se nemůžete zúčastnit oficiálních dostihů, což je opravdu škoda. Věřte totiž, že existuje jen málo krásnějších pohledů než na chrta v plné rychlosti.
